KAPITOLY: - KDO JSME? - LIDÉ Z MARSU - PŘÍBĚH MONIKY, ÚNOS - MIMOZEMSKÉ ENTITY, MEZI NÁMI? - FOTOGALERIE - (snímky z terapie a únik energie) - VÍME, CO SE KOLEM NÁS DĚJE A JAK PŘÍRODA DOKÁŽE, BÝT SILNÁ?

Kdo jsem, odkud jsem a proč tu jsem? Tato otázka, asi již napadla každého z nás. Pokud bychom znali svou historii, možná by jsme přemýšleli o zcela jiných věcech. Například, jak předejít další globální živelní katastrofě světa, jak zamezit hladomor a globální oteplování, jak využívat zdroje Země pro lidskou potřebu, zcela zdarma a prostě využívat své mozky k inovaci a pokroku všech. Války, by pro nás musely, být zastaralé přežitky, brzdící další vývoj a pokrok. My se v dnešní době snažíme prosadit, jakýsi globální zákon k ochraně, naší planety. Krásná a jistě smysluplná myšlenka, do té doby, nežli se jí ujali zrealizovat ti, co pod touto myšlenkou, nemyslí na samotnou Zem, ale pouze na svá konta. Země, si prochází pravidelnými cykly, a my se momentálně dostáváme do jednoho z nich. Proč děsit, strašit a vyhrožovat, místo toho, aby hledali východiska a projekty k zmírnění. Globální oteplování je velmi známá odpověď na vše! Na jednu stranu, chtějí zrušit například auta, nebo uhlí k vytápění a krmit nás hmyzem. Co, však více uškodí Zemi, auta nebo atomová válka? Politici většiny států nejsou schopni usednout k jednomu stolu a zajistit mír, jak chtějí tedy chránit celou planetu? Nejdříve se musí domluvit globální mír a po té řešit globální ochranu Země. Nic proti ničemu, ale momentálně, by se měla veškerá energie, všech stran, soustředit na mír a minimalizovat jadernou hrozbu, jinak globální oteplování je pouze dalším artiklem zastrašování, omezování a mocí jednoho nad druhým. 

Tváříme se, že rozumíme všemu, že již nic nového ani nemůže přijít. Ve většině případů všech záhad, nastoupí vědci a prohlásí, že je to pouze naše fantazie, nebo dokonce úmyslný výmysl, aby lidé na sebe upozornili. Například, torza pradávných měst, sice fyzicky vidíme, ale vyspělé civilizace je nevystavěly. Takže jediná odpověď na tuto otázku je, že člověk neandrtálský si po večerech, ve své sezonní jeskyňce maloval do hlíny projekty, dokonalých staveb a podle nich rozvrhoval, celá města. Po té, rozdal pazourky kamarádům a prostě a jednoduše si tato města a hradby, kanalizace a viadukty, také pyramidy a podzemní města, vystavěli  a to hned, po celém světě. A po té, si šel odpočinout zpět, do své díry ve skále. A nebo, tato města vystavěla entita lidí, která tu byla dávno před příchodem lidí? Civilizace, která po sobě zanechala nesčetně důkazů, ale my stále chceme věřit tomu, co nám předkládají i když to nemá logiku a celé to nedává smysl? K odpovědi nepotřebujeme vysokoškolské tituly, stačí se jen zamyslet. Kdo, byli ti lidé, kteří vyprojektovali, ta pradávná města, které nalézáme po celém světě? Proč stále nechápeme jejich technologie? A byli, tyto bytosti, vůbec geneticky příbuzné s lidmi?

Teoreticky, by tedy na naší planetě měl existovat život, před mnoha tisíci lety. Podle megalitických pozůstatků, tyto kultury, byly velmi sofistikované. Zřejmě, tyto civilizace, pocházely z vesmíru. Mohly, tedy disponovat, nejrůznější nadčasovou technologií. Zda k jejich zániku, došlo nějakou živelnou pohromou, nebo prostě jen nasedly a odlétly osídlit jinou planetu, je těžké posoudit. Pokud však na Zemi investovaly svou energii a čas, do nejrůznějších složitých staveb, asi zde žily a jejich odchod byl nedobrovolný. At, již příčina odchodu těchto kultur, byla jakákoliv svou stopu na naší planetě zanechaly a to je jisté. Při teorii, že ze Země odlétly jinam se naskýtá otázka, zda se mohou vracet zpět? Na místa, kde stála jejich sídla, která mohla být spojena s vesmírem a mít pro ně velký význam, protože, tato místa mají pro ně, nějaký energetický smyls? Nebo mohou být, součástí kódů k portálům? Nad ruinami starodávných měst, je velmi často vídáno, UFO. Je to, pouhá náhoda? A nebo pradávná vyspělá civilizace skutečně vyhynula celá? Pokud přiznáme náš skutečný věk, zjistíme, že naši předci, museli mít, až magický inteligenční potenciál. O tento dar jsme přišli, protože rekonvalescence naši Země po kataklyzmatu trvala tak dlouho, že lidský život v podstatě musel začínat téměř od začátku. Znova se musíme vše učit a trénovat své mozky, abychom pochopili. I když si tuto pradávnou spojitost nevybavujeme, naše mozky ano. Teoreticky, by bylo možné tyto záznamy vyhledat a začít s nimi pracovat. Potenciál, mozků však není u všech stejný. Ale všichni víme, že mezi námi existují výjimky. Tyto výjimky, tvoří géniové, jako byl například N.Tesla. Jakoby si tento pán rozpomínal, na dávno zapomenuté technologie. A tisíce dalších, proroků, učenců, mudrců, průkopníků, umělců, válečníků, vůdců i čarodějů a alchymistů. Také se dočítáme, že výjimeční se dožívali několika násobku průměrného věku a králové i faraoni starého světa disponovali mimozemskými schopnostmi. Je tolik záznamů po celém světě, že tyto zprávy nelze ignorovat. Spojitost to má s našimi předky, at jsme to schopni pochopit, nebo ne.

Naše civilizace, mohla být vyspělejší a daleko dále, nežli jiné vesmírné civilizace. Střípky z této minulosti si vyprávíme v mýtech a pohádkách. Obři, dlouhověkost, bytosti geneticky spojené se zvířaty, zázraky, bytosti s mnoha končetinami, křídly, nadpozemské síly, krásy a dokonalosti, létající stroje, paláce v oblacích, převtělování atd. Pokud předci znali technologie, které ostatní ještě dnes neznají, mohlo se stát to, že  méně vyspělé vesmírné entity, chtějí tyto původní technologie získat? Znají lokality, (planety) kde se tyto kultury usadily a zanechaly po sobě genetické potomky. Potom, by navštěvovali naší Zemi a hledali tyto, jedince, kteří by si pod nátlakem hypnóz, mohli vzpomenout? Přitom, ale by jim paměť hned byla vymazána? Tyto zvědavé entity nemusí znát vše z dávnověku a proto to hledají, ale v každém případě musí znát více nežli my. A tak se mohou umět nějak dostat do našich mozků a získat z nich co potřebují. Únosy lidí a jejich identifikace, nikoliv pro studování lidského organismu, ale pro získání zapomenutých informací? Je nahlášeno statisíce únosů mimozemskými, copak ještě přesně neznají do poslední buňky naše těla? Spíše to vypadá, jakoby cosi hledali. Naše mozky, jsou nejsložitějším počítačem vesmíru, víme, že je dokážeme využívat z malé části, ale tak tomu nemuselo být vždy! Lidská těla jsou dokonalé stroje, každá buňka má svůj úkol a smysl, nic není navíc, nebo jen tak. Jak tedy vysvětlíme, že své mozky dokážeme využívat pouze částečně, přitom s tímto hendikepem můžeme žít. Z jakého důvodu je kapacita mozku tak velká, když to nepotřebujeme? Je to přizpůsobený, pozůstatek po našich předcích a důsledek naší amnesie? Většina pradávných vyobrazení bohů, jsou lidského vzezření s magickými schopnostmi a dokonalou tváří. Přitom se nemuselo jednat o bohy, ale pouze o druh lidí, kteří své mozky dokázali využívat na 100%.

Lidé z Marsu

V jedné teorii se dozvídáme, že  mimozemská entita martánků, vznikla z nás lidí. Že člověk dospěl do té fáze, že opustil planetu Zemi a vypravil se napříč vesmírem. Vzhledem k podmínkám v jakých žil, se lidské tělo přizpůsobilo k přežití. A nyní se tato entita, vrací zpět. Ale proč? Aby nám pomohla?  Mohli se naši předci přesunout na Mars, nebo na této planetě žila jiná nám vzdálená entita? Nálezy na Marsu ukazují zvláštní místa, která se podobají výtvorům, které známe z našeho světa. Vlády, jsou však s odpovědí velmi opatrné a stručné. Připouští, že by něco takového, sice mohlo existovat, ale vědecky to potvrdit nelze. O únosech lidí mimozemskou entitou, nechtějí mluvit vůbec a vše bagatelizují, jako snové paralýzy, nebo fantazii, nebo prostě jen, pouhé zviditelnění uneseného.

Existují také výpovědi, pilotů vojenských i dopravních letadel, které popisují nevysvětlitelné úkazy. Popisují létající stroje, které se vymykají doposud existujícím technologiím, které mnoho z nich již na vlastní oči vidělo. Podobné je to i se svědectvím samotných kosmonautů. Kromě toho, že je mnohdy samotné UFO sleduje a poletuje, kolem jejich stanice se stávají i velice zvláštní úkazy, které se vymykají lidskému myšlení.

 Například posádka vesmírné stanice Sputnik, zažila zvláštní věc. Jeden z kosmonautů  vesmírné lodi si všiml, že venku v prostoru, cosi divně a nevysvětlitelně září. Za okny se pohybovaly, jakési bytosti podobné andělům. Jejich, těla byla průhledná, ohromná a jasně zářící. Bylo, jich několik a vznášely se okolo Sputniku, jakoby tančily nějaký vesmírný tanec. Dotyčný kosmonaut, který úkaz sledoval nevěřil tomu, co vidí a zavolal ostatní členy posádky. Jenže i ostatní viděli to samé. Všichni zírali do otevřeného kosmu, ve kterém shodně identifikovali, bytosti podobné andělům, které měřily několik metrů. Nikdo z nich, však neměl strach, spíše naopak všechny ovládala euforie klidu a míru, lásky a svobody. Prostě stav mysli v bezpečí. Bytosti, jak se zjevily, tak také v mžiku zmizely. Kosmonauti se snažili přemýšlet racionálně a hledali možnou příčinu zjevení, žádnou ale nenalezli. S kým se to vesmírná stanice Sputnik vlastně potkala a koho stanice, zaujala natolik, že se tato entita dovolila a nechala i vidět? Po, nahlášení této příhody, bylo kosmonautům vysvětleno, že to zřejmě, byla kolektivní halucinace, o které nesmí vyprávět dál. Příběh se tedy, dostal na světlo, až v důchodovém věku kosmonautů. Podobné je to i s piloty, ani oni nesmí vyprávět co vidí a s čím se potkávají v oblacích. Až, nyní se začíná, tento tajný závoj odhalovat a postupně vyplouvá jedno svědectví za druhým. Výpovědi přichází od pilotů, ale i kosmonautů ve výslužbě, jejich profesní život je již ukončen a tudíž nepřijde ani žádný postih a někteří jsou ochotni, svá tajemství i zveřejnit. Svědectví o spatření UFO, nebo dokonce únosu se rozdělují na skupiny lidí, u kterých se předpokládá vysoká pravděpodobnost pravdivosti zážitku. To jsou právě piloti, nebo vojáci, policisté, lékaři. U všech ostatních je jakási reserva a ne, vždy se vyprávěnému příběhu věří.

My přinášíme jeden příběh ženy, která má podobnou zkušenost, jako další tisíce jiných. Zda si entity které, jsou za tento počin zodpovědné, vybírají své oběti náhodně, nebo pracují s celou vybranou generací, je těžké hodnotit. Naši předci, by těžko vyprávěli o podobných setkáních a ani, by asi nechápali i díky víře a kultuře, že se něco podobného vůbec může dít.

Příběh Moniky, únos

Paní Monika se narodila s vrozenou vadou. Lékaři konstatovali, že díky této vadě se dítě dožije nejvíce tří let. Následovala operace a termín života, byl prodloužen do puberty. V dospívajícím věku, měla dívka podstoupit další závažnou operaci, týkající se vrozeného problému. Monika popisuje, jak byla již velká a vše chápala. Když, měla všechna, předoperační vyšetření hotová, v podvečer před samotným zákrokem seděla na své nemocniční posteli a prosila o zázrak. Druhý den ráno, si pro dívku přijel zřízenec a odvážel ji na operační sál. Při cestě potkali lékaře, který trval na tom, aby dívka ještě jednou před operací, byla převezena na RTG. Rentgen zjistil, že to co včera, bylo důvodem k operaci, tam dnes není. Místo operace následovala, cesta domu. Ze slečny se stala žena a bez dalších zdravotních komplikací, několikanásobně překročila, lékaři určenou dobu, svého života. Zda se jí dělo něco neobvyklého si již nevybavuje, jen vzpomínka na školní léta, kdy jí opakovali že je jiná, že do tohoto světa nepatří, že je moc křehká a zranitelná. A jako malá holka i když spala s rodiči a sestrou v jedné ložnici, celé noci plakala, protože se hrozně, něčeho bála a ani přítomnost rodičů, nepomáhala. Zřejmě, již v této době s dítětem, byl navázán kontakt. Dívka, byla samotářská se silně empatickým smyslem ke všemu živému. V té době, se ještě o UFO moc nemluvilo. Když, prvně přišla k lékaři, že má problém, ani netušila, že by nemusel souviset se zdravím. Jediné, co si přála, bylo, se té hrůzy zbavit. 

Příběh Moniky se podobá ostatním, jako vejce vejci. O co těmto lidem jde? Chtějí se zviditelnit? A co z toho mají? Peníze? Úspěch? Popularitu? Určitě ne, takže co je vede k tomu své příběhy zveřejnit? Jedině to, že nejsou sami, že jim někdo s podobným příběhem rozumí a ví přesně o čem mluví. Přes to tyto příběhy, nikdo nebere vážně i když jich jsou tisíce. Opravdu mají, tito lidé halucinace, nebo se děje něco, co ze strachu a nevědomosti, ani vědět nechceme?

Monika vypráví, jak jedné letní noci v polospánku, ucítila brnění nohou. To brnění přecházelo v paralýzu, až k hlavě. Přirovnává se k oběti pavouka, který svou kořist paralyzuje a následně zamotá do své smrtící sítě. Paralýza znemožnila pohyb celého těla i řeč, ale mozek pracoval naplno. Říká - Je noc. Tma. Cítíš, že se něco děje. Celý dům je ponořen do spánku, a ty máš strašný strach, nemůžeš se pohnout, volat o pomoc. Víš jen, že v místnosti, nejsi sám. Cítíš tu bytost, ale nevidíš ji. Strašně se bojíš, chceš křičet, ale nejde to. Vidím, velký černý stín u okna, ale nerozeznávám obrysy. Nemohu nic dělat! Ten stín se blíží ke mně. Čím blíže je, tím více můj strach přerůstá do paniky, mám pocit, že strachy omdlím! Sahá mi na nohy a stahuje ze mne deku. Cítím, jak mi deka sklouzává z těla. Přestávám vnímat, asi jsem omdlela. 

Nevím za jak dlouho, se mi  vrací vědomí a pomalu začínám cítit nohy. Brnění, postupně od nohou odeznívá. Snažím se pohnout prsty u nohou a rukou a konečně to jde! Přesně, si to celé pamatuji a posazuji se v posteli. Sedím a zírám do tmy, mám strašně mizerný pocit a stále strach. Pořád se rozhlížím po pokoji. Během pár minut se vracím zpět do reality, hrozně se rozbrečím. Co, se to sakra se mnou děje? Co, to je za nemoc? Druhý den, mně nechali odpočinout a třetí noc opět to samé. Probírám se z paralýz a brečím a někdy, už i křičím. Bojím se jít spát! Myslím, na to celý den. Nejsem schopná se soustředit. Strašně se bojím a jsem zoufalá. I když nejsem v pokoji sama, (syn, manžel,) stejně návštěvníci přijdou znova a znova. Strach, panika, paralýza, vyčerpané vracení se zpět. 

 Asi, jsem se zbláznila a potřebuji pomoc. Když, jsem popsala lékařce, jak mi v noci, někdo bere deku, zvedla obočí a předepsala mi léky. S ohromnou úlevou, jsem si vzala podle pokynů, co jsem měla a šla spát. Má hrůza se však znásobila! Oni přišli, jako vždycky, tabletky jim manipulaci se mnou nezabránily. Jen já, po tom všem, když jsem se začínala probírat a paralýza odcházela, jsem se díky tabletkám, nemohla probrat! Nemohla, jsem se z té paralýzy a hrůzy vrátit zpět a probudit! Mé trauma se zněkolikanásobilo! Návštěvníci ke mně docházeli pravidelně přes rok. Nikdo mi nedokázal poradit, co se mi to děje a co bych, měla dělat a jak se bránit. Věděla jsem, že se něco děje, ale nerozuměla jsem co a proč, mi proboha, pořád tak ubližují? Co mám dělat? Byla jsem před totálním psychickým zhroucením. Vše, kolem mně, mi začínalo, být jedno. Řekla jsem si dobrá, léky nepomáhají, asi to není nemoc a musím si poradit sama. Něco mne, noc co noc terorizuje a já jsem u konce sil. Pokusím se s nimi mluvit a vysvětlit, že to již dál nevydržím, at mi řeknou, co vlastně po mně chtějí. Věděla jsem už, že se nemám, čeho obávat protože, vždycky ta paralýza, odezní. A nic jiného si nepamatuji. (později mi bylo řečeno, že každá paralýza, byla spojena s únosem a jsem opravdu ráda, že si to nepamatuji protože i tak strach hraničil se šílenstvím )

 A tak, jsem chtěla zjistit proč a kdo mi to dělá. Jednu noc jsem je již očekávala. A začala telepaticky s tím stínem mluvit, protože tělo, bylo opět nehybné. Ptala jsem se, proč mi to dělají a že z nich mám velký strach, at mi řeknou, co po mně chtějí a já budu spolupracovat. Po telepatickém rozhovoru se vše změnilo. Další návštěva, byla naprosto odlišná. Já jsem se jich, už vůbec nebála. Věděla jsem, že přišli, ale bylo to jiné. Vzali mně z postele, ale neznehybněli. Odvedli do druhého pokoje (alespoń ta místnost, tak vypadala) a posadili na sedačku. V pokoji, bylo abnormálně světla a mé kytky se vznášely a já přemýšlela, jak je to možné. Oni, se okolo mně vyrojili, jako z úlu včely. Ale, nebyl tam ten velký černý stín, s tím jsem  se setkala mnohem později. Nyní jsem vnímala, fosforové bytůstky, něco málo přes metr vysoké a dotíraly na mně, jako když dítě vidí novou hračku. Ale jejich tvář, nebyla roztomilá, spíš scvrklá a bez grimas, zvědavá, ale přitom vážná. Velké tmavé oči, jako když se koukáš do vesmíru a při pohledu přímo do nich se začíná točit hlava a přichází mdloba. Kontrolovaly vlasy, kůži, prsty, prstýnky, ale nic nebolelo. Žádné přístroje, jsem neviděla, ani žádnou bolest necítila. Zdálo se jen, jakoby opravdu mohly s člověkem, takto komunikovat poprvé. Vůbec jsem neměla strach, naopak. I když se to asi zdá divné, konečně jsem věděla, co se semnou děje. Dávali mi nejrůznější otázky a u toho stále prohlíželi a jemně osahávali mé tělo. Byla jsem sice pořád ve střehu, ale jinak to byl úžasný zážitek, na který nelze do konce života zapomenout.

Další setkání, jsem očekávala s velkou zvědavostí, protože mně napadlo, asi milion otázek. Jenže, po této návštěvě, byl nějaký čas klid. Až, jednou v noci se přišli rozloučit. Řekli mi, že odchází, ale že se vrátí. Nerozumím tomu, ale najednou jsem se cítila osamoceně, jako když odcestuje, někdo hodně blízký na dlouhou dobu, možná na vždy. Tu noc, mi na zeď vykreslili hvězdnou mapu. Několik let, jsem ji dokázala přesně zakreslit, ale nikoho to nezajímalo. Hvězdy, na zdi se obrazily, zprava do leva, jakoby v rovném pásu a bylo jich jen 12-15. (souhvězdí, jsem nedokázala rozeznat) Po této příhodě, návštěvy zcela ustaly, na několik let. Od té doby, mne již nikdy, nepostihla paralýza, ani nic tomu podobného. Ale, jako bych přešla na vyšší úroveň.

Na seskupení hvězd, jsem časem zapomněla. A později se mi jej nedařilo identifikovat s nějakým souhvězdím. Až, po mnoha letech, to přišlo, jako blesk z čistého nebe a vše se mi vrátilo, při pohledu na souhvězdí Velkého psa. Ano, to je část toho souhvězdí, které mi vykreslili návštěvníci na stěnu. Prý, už nějaká žena z USA měla podobný zážitek v minulosti. Hovoří sice o jiném souhvězdí a o dosti stresujícím setkání s mimozemskou entitou, ale je to zřejmě způsob jejich vzácné komunikace. A asi nás bude mnohem více.

Ještě, bych ráda zde připomněla trošku zvláštní zážitek. Jeden letní den jsem se chystala, brzy ráno odjet autem k rodičům. Špatně jsem spala a byla nervózní. V polospánku jsem viděla něco hodně divného. Seděla jsem a za mnou seděla postava, která mne objímala nohama. A drželo mně to. Nejdříve jsem se dívala na ty nohy, byly hrozně dlouhé. Snažila jsem se otočit a pohlédnout mu do tváře. Když jsem se pomaloučku otočila, byla jsem v šoku. Ta, bytost tvář neměla. Byla, to jakoby humanoidní postava, vysoká, štíhlá, zlatá. Bez oblečení. A já se vůbec nebála. To ráno jsem sedla do auta a nabourala do stromu. Policie říkala, že nebýt tak velkého auta, nemohla jsem to přežít. Auto bylo na odpis a já vyvázla s otřesem mozku. Vypadá, tedy takto nějak náš anděl strážný? Nebo to byla pouhá halucinace? Nevím. Já jsem přesvědčená, že to bylo varování a ochrana.

Najednou, mi bylo jasné, mnoho věcí. I když jsem se z města odstěhovala jinam, to jim nebrání v navázání dalšího kontaktu. Který, opravdu před několika lety opět nastal. Komunikace je, ale již v jiné formě. Začalo to tím, že jsem cítila, jak mně opět odebírají z postele, cítila jsem se jako hadrová panenka, kterou cosi vytahuje nahoru a její ruce a nohy bezvládně padají dolu. Jen mi hlavou prolétlo a je to tu znova, ale nic víc nevím. A od té doby mně stále, potkávají zvláštní příhody. Například, při mé dovolené. Se synem, jsme dojeli do penzionu, ubytovali se a vyrazili do lesa k rybníku. Syn si sedl na hráz rybníka s knížkou a já se natáhla na molo, které je z kovové mříže a krmí odtud ryby. Položila jsem se, na mříž čelem do vody a pozorovala ji. Relax přerušil, zvláštní šum vzduchu. Najednou jsem slyšela zvuk, jako když něco ohromného, plachtí nade mnou. Napadlo mně, abych si zahákla rychle  prsty mezi mříž mola a držela se jí! To něco, přelétlo. Já vyskočila a rozhlížím se, že bych musela vidět alespoň pohyb stromů, nebo něco na obloze. Ale nic! Koukám na syna a křičím, co to bylo? Co jsi viděl? A on s otevřenou pusou mi odpovídá, já viděl akorát vyskakovat ryby z vody, ale letět jsem nic neviděl, jen slyšel a cítil závan větru. Ale, jeho výraz mluvil za vše. Vytřeštěný, nehybný s otevřenou pusou a zdviženou hlavou, koukal nad rybník! Na vycházku, dál do lesa se nám už nechtělo, navíc podle nás, jsme tam byli nejvíc, asi 20 minut, podle hodinek však, přes dvě hodiny. Moc dobrý pocit to nebyl. Syn krátce na to, měl vážné zdravotní problémy.

Při dalších vycházkách po stejném lese, i když  má v celku malou rozlohu a není, jak zde zabloudit, my se zde motáme, jako, když překročíš bludný kořen! Takže se nám několikrát stalo, že jsme se vrátili na stejné místo i několikrát! Toto místo, nás ale stále něčím přitahuje a vracíme se sem každý rok. Další zajímavá a nevšední příhoda se mi stala doma v bytě, opět v létě při otevřeném okně. Probudilo mně zvláštní světlo a vzduch, jako při bouřce. V otevřeném okně, na jeho prahu, je svítící, jasně modrá, jakoby levitující plazma koule, která se pomalu pohybovala, měla poloměru asi 20 - 30 cm. Zírám, do toho okna a nemůžu uvěřit, co vidím. Kde se tam vzala, tak krásná věc a co to vlastně vůbec je? Odraz nějakého pouličního světla? Jak jsem se pohnula a zvedla se, koule se zachvěla a zmizela! Pokoj, byl plný statické elektřiny, nedalo se ani pořádně nadechnout, na jazyku jsem měla kovovou chuť! Netuším, co to mohlo být, ale vím jistě, že to nebyl sen. Potom po nějakém čase, jsem začala slyšet hlas a nakonec, jsem s nimi začala komunikovat.... ( článek vytvořen se souhlasem paní Moniky)

Mimozemské entity, mezi námi?

Monika má ještě další, pro nás asi nevysvětlitelné příhody, pro ní je to, již běžný život. Je jednou z mnoha, která dokáže komunikovat s něčím, pro nás stále neznámým. Naučila se to a je zřejmé, že si ji vybrali, již v ranném věku, možná to celé, trvá mnohem déle a po generace. Ale z tohoto vyprávění běhá, až mráz po zádech a upřímně  řečeno, asi moc z nás by o takové mimozemské kamarádství nestálo. Příběh Moniky, není žádná výjimka. Opravdu tito lidé, mohou mít, tak podobné pocity a vize, nezávisle na sobě, po celém světě? A nebo, se tady prostě děje něco o čem, my nesmíme vědět? Dozvíme se někdy pravdu? Mohou mít, tyto entity, cosi společného s našimi předky? Mohou stát za jejich stále utajovanou vyspělostí? Pokud nás navštěvují dnes, mohli přilétnout i do dávnověku? Je to více nežli pravděpodobné. Vyvrátit se to nedá, přesně tak, jako prozatím, velmi těžko potvrdit. 

Jako, přílohu k tomuto článku přikládáme další příběh a opět velmi zajímavou sérii snímků, na kterých můžeme vidět, hru světel a stínů, která přechází, až do otazníku, co že to vlastně vidíme. Podivný 3D stín,  na čistě bílé zdi? Snímky, jsou pořízeny z relaxačního studia, kde majitelka přivezla přístroj ze zahraničí k očistě organismu. Přístroj se skládá z dřevěné kostry do které, jsou přidělány  žárovky v barvě čaker a k těmto světlům, jsou připevněny kameny křištálu s hroty. Terapeut položí na lehátko, pod kameny léčeného a zapne přístroj, tedy světla která kameny podsvítí patřičnou barvou jednotlivé čakry. Snímky vznikly tak, že léčená paní se nechala vyfotit při terapii. A pokud, by vše bylo v pořádku, nebylo by je ani proč ukazovat. Jenže zmíněná paní, po této terapii málem zemřela. Když se trošku vzpamatovala, začala snímky prohlížet jestli nenajde příčinu jejího kolapsu. A domnívá se, že ji opravdu našla.

 Terapii křišťály podstoupila po druhé. Prvně ležela pod kameny 20 min. a žádné výrazné změny si nevšimla. Po druhé měla terapii na 40 min, ale od začátku, jí byla hrozná zima a nepříjemně po těle. Sama skončila po 20 minutách s tím, že je hrozně unavená a místo dobití energie, cítí opak. Druhý den, již paní nemohla vstát z postele. Fyzicky jí nic nebolelo, ale přitom ji bylo hrozně zle. Volala terapeutce co, má dělat, že netuší co se s ní děje, ale odpovědi se nedočkala. Paní vypráví, že myslela, že odchází a i když netrpí na bolesti hlavy, tak nyní to bylo nesnesitelné! Z tohoto dobrodružství, se dostávala přes dva měsíce.

 Začala pátrat, po tom co vlastně tento čirý kámen má za vlastnosti a tím dokázala vytvořit obranu a vzpamatovat se. Kámen dokáže přijímat, ale i vydávat informace. Je sám o sobě tak silný, že již nepotřebuje barevné podsvícení, to ho naopak ruší.  Každá barva má svou frekvenci a následně se mají tendenci přetahovat. Elektřina v této sestavě, není také potřeba a opět má opačný efekt. Křištál s namířeným hrotem na energetické centrum - tedy čakru, je opět nevhodné a v neposlední řadě, absence čištění kamene je asi poslední tečkou, protože kámen to, co přijme dokáže také vypustit.  Při pohledu na fotografie, ale můžeme ještě rozeznat, jak postupně nějaká síla (snad i entita), se napojila na tělo a začala z něj odebírat energii ( a asi i život). Podle toho, co ta paní cítila a jak jí po terapii, bylo hrozně zle, jasně naznačuje, že na ní něco energeticky působilo.

Fotogalerie 

 I když, zde neukazujeme zelené marťánské mužíčky, obrázky jsou jistě neméně zajímavé. Pro skeptiky hra světel a stínů, pro vnímavé nebezpečná hra, čehosi s člověkem. Je vhodné ještě připomenout, že i když paní na snímcích, chce zůstat v anonymitě, její život je protkán, až neuvěřitelnými zážitky, včetně mimozemských únosů. Je možné, že právě tato zkušenost, by mohla s pomocí  křištálů, otevřít a přivolat, nějakou další a zřejmě negativní energii? Mohou, lidé kteří tvrdí, že byli uneseni, mít nějaký mimozemský cejch, nebo znamení? Mohou, být snazším, cílem pro napojení se ostatních, entit, které nejsme jinak schopni vnímat a které, asi běžným lidem, ani ublížit nemohou? Potom, by unesení, nesli jakýsi vesmírný hendikep a mohli, by být zranitelnější a citlivější na mnohé energetické pozemské aktivity, včetně úplňků a bouřek, zářičů, různých antén, magnetické rezonance,  ale i například telefonů.

 V podstatě, by tito lidé, měli silnější vnímání i k energiím Země, kamenům, magnetickým bouřím. Jen si to neuvědomují. A pokud, se některé podobné energii vydají napospas, a nebo jsou v její blízkosti dlouho, výsledky mohou, být fatální. Protože, oni netuší, že by měli být opatrní, nebo se chovat jinak, nežli ostatní. Zda, se to celé může dát do souvislosti je velmi složitá otázka, na kterou nedokážeme odpovědět. V každém případě, asi není důvod, aby si žena příběh vymyslela. Spíše, chtěla upozornit na možnou reakci, kterou nikdo nepopisuje. Na stav, který následoval a ignoraci terapeuta, který nedokázal, poradit ani zprostředkovat pomoc, například s léčitelem, nebo jiným terapeutem. Jednoduše přestal komunikovat. Za své tělo, si člověk zodpovídá sám, špatný pocit je prvním příznakem, že něco není v pořádku. Paní se měla zvednout a odejít hned. Ale, čistě teoreticky, když bychom si představili únos člověka mimozemskou entitou, zřejmě na vesmírnou loď. Potom přeci člověk, by bez skafandru, nebo nějaké ochrany, tuto cestu nemohl přežít, natož se vrátit nepoškozen zpět. Pokud k únosům opravdu dochází,( a tato žena popisuje i únosy UFO) tito lidé musí, mít nějakou aplikovanou ochranu a v našem světě mohou reagovat na různé podněty, jinak nežli ostatní. Zřejmě budou disponovat i různým nadpřirozeným vnímáním. a schopnostmi.

Celá nepříjemná zkušenost naší paní, by se dala přirovnat i k Havanskému syndromu. Od roku 2016 diplomati většinou z USA a jejich rodiny, trpěli zvláštními příznaky čehosi, co se v podstatě doposud nepodařilo objasnit. Lidé trpěli bolestmi hlavy, závratí, nevolností, únavou a dokonce se prokázalo, že u některých došlo k trvalému poškození mozku. Žádné jiné bolesti ani příznaky, podobně jako v našem příběhu. Přitom, ale člověk se cítil těžce nemocen. Mělo se jednat o specificky mířenou pulsní vysokofrekvenční energii, kterou měla proti diplomatům použít jiná vláda, nespecifickou zbraní, konkrétně Kuba. (proto název syndromu Havanský) Havanský syndrom, byl identifikován i u amerických diplomatů v Německu i Vídni, tedy ne pouze v USA. Problém se také bagatelizoval, že jde o jistý druh sugesce, kdy lidé o nemoci věděli a obávali se jí tak, že si příznaky přivodili. Což je dosti nepravděpodobné. USA je přesvědčená, že se jednalo o jakýsi útok na její diplomaty. Ale nikde se již nepsalo, jestli tyto problémy nemohli mít i jiní lidé. A protože, nebyli právě diplomaty, tak žádný tisk neměl potřebu, ani po tom pátrat a zmapovat lokality ambasád, kde k napadení docházelo a obejít místní lékaře, zda jejich pacienti nemají podobné příznaky. Rázem, by totiž z politického útoku, na USA, vznikla sice záhadná nemoc, ale postihující všechny, nikoliv pouze americké diplomaty. Z útoku na velmoc, by musela vzniknout, teorie o útoku na Zemi. Ale, kým??? Jak ovšem, k těmto zdravotním problémům, mohlo dojít je otázka. Možná, by to celé mohlo mít něco společného s našim příběhem. Žena, popisuje nevolnost a následně podobné problémy jako diplomati, také na ní cosi působilo. Vydávala se určité frekvenci, která jí přivodila silné neurologické symptomy a jistě na ní nebyly použity elektromagnetické zbraně. Co, tedy vyřadilo diplomaty z pracovních procesů? Byla to zbraň, nebo se cosi na tyto lidi napojovalo po celém světě? To, asi těžko někdo zodpoví. Co, ale způsobilo téměř stejné problémy u nás jedné ženě, si můžete prohlédnout níže.

Fotogalerie