Planeta Země, co vše o ní víme?
KAPITOLY: - ZEMĚ JE ŽIVOUCÍ DINAMICKÝ ORGANISMUS - FYZIKÁLNÍ PROCESY SLANÉ VODY - SAHARSKÝ PÍSEK, JAKO HNOJIVO PRO AMAZONII - PROVÁZANOST ZEMSKÝCH CYKLŮ -
Planeta Země, je složitý, živoucí organismus
Země je obrovský super-systém, živoucí dynamický organismus. Pokud se tento organismus naruší, dochází k živelním katastrofám, které mohou zničit dosavadní život. Kataklyzma, není pro planetu nic neznámého, ale vždy se vzpamatuje a vytvoří podmínky pro nový život. Jeden svět skončí, aby mohl začít nový. I když jsou změny patrné ve fauně i flóře, život zůstává obdobný. Země však pracuje ve velmi složitém řetězovém systému.
Například, pravidelně po několika dnech, rozvíří mořská dna, bouře. Tyto bouře, vynáší k hladině živiny. Všichni mořští živočichové, včetně ptáků, se schází na hostině a hodují. Bouře, jsou velice důležité, pro mnohé živočichy i když, mnohdy způsobí člověku újmu.
Když, teplota v oceánech stoupne. Voda se sráží v páru a rychle vypařuje. Každou hodinu se z moře vypaří tuny vody. Systém- Slunce- moře- vzduch, ve kterém se točí velké množství energie. Lidé tento cyklus nevidí, vše co příroda dává, se zdá být samozřejmé. Mezi tím o jeden kilometr výše, tato pára jde do mraků a uvolňuje zde, teplo. Teplota ze zvýší o několik stupňů, vertikálně začne rotovat a vynese mraky, až o 15 kilometrů výše. Takto, vzniká hurikán, jedna z největších přírodních elektráren. Hurikán, je sice ničící, ale díky tomuto procesu, naopak můžeme žít. Když se hurikán, příliš zahřeje, oceán slouží, jako pojistný ventil. Pomáhá vyrovnat klima, tím, že se přesouvá po planetě a obnovuje rovnováhu v oceánu.
Vše souvisí se vším, a nic, co se na planetě děje není náhodné, ale má to hluboký smyls. Počasí, na celém světě je v podstatě řízeno jedním procesem. V oblasti kolem rovníku, dochází k největšímu odparu vody v obrovském pásu, obtáčejícím planetu. Na severní polokouli, cirkulují proudy po směru hodinových ručiček, na jižní polokouli proti směru. Obrovské výry páry, o šířce několika tisíc kilometrů, tvoří pásy, které při své cestě naráží na pohoří kontinentů. Sráží se tu s pohořím a vznikají tak monzuny. Monzunové deště, jsou miliardy tun vody, která padá na vyprahlou půdu a tvoří z ní úrodnou zem. Naproti tomu, vysoké vrcholky And v Čile, brání monzunům vstup na své území a tím se zde vytvořilo, nejsušší místo světa. Poušť Atacama. Kilometry, vyschlé země, kde nikdy nespadla kapka vody. Odpařování vody, je jedna z rozhodujících sil, která uchovává život. Je to velice složitý, vzájemně propojený systém.
Království ledu, Antarktida. Zde zuří neustálý větrný vír, ohromných rozměrů. Teplotní rozdíl, řídí způsob proudění vody a vzduchu kolem Země a řídí neviditelné mechanizmy, na nejméně očekávaných místech. Ječící šedesátky, leží na 60° jižní šířky a jsou to neustávající mořské bouře. Které, pohání teplo od rovníku k pólům. Bouře, jsou jen dalším z nutných systému planety a k uchování života na ní. Kontinent Antarktidy, se každý rok, noří na 6 měsíců do temnoty. Při antarktické zimě teploty padají, hluboko pod bod mrazu. Extrémně nízké teploty, hrají důležitou roli v udržování života, dokonce i v tisíce kilometrů vzdálených džunglích a pralesích. V jižním ledovém oceáně, je obrovský proud, který cirkuluje nepřetržitě. Nejsilnější proud planety. Hrůzu nahánějící rámus a řev na 60 rovnoběžce, je způsoben vlivem větru, páry, vody a tvarem Země. Polární tryskové proudění, je tak silné, že odděluje tento kontinent od zbytku světa. Oblast se považuje za největrnější na světě. Každou zimu, se kolem Antarktidy vytváří, až 25 giga tun ledu.
Fyzikální procesy, slané vody
Fyzikální procesy, slané vody, mají vliv na celou planetu. Když, se horní vrstva oceánu, silným chladným větrem ochladí do - 1,5 °C, hladina moře začíná zamrzat a voda ze sebe uvolňuje sůl. Voda, která nezamrzne se stává ještě slanější a vzniká, tak solný roztok, který ztéká, dutinami v ledu. Tento solný roztok je hustší než, obyčejná mořská voda a klesá ke dnu. Tato, těžká slaná voda s sebou bere z hladiny kyslík. Tak, se kyslík dostává hluboko do hloubky, až na samé dno oceánů. Každou vteřinu, klesá ke dnu kubíky, těžké slané vody, které tvoří nezastavitelný vertikální proud. Tato voda se rozprostře na dně oceánu a proud ji přenese, přes pevninský práh. Vzniká tak, obrovský podvodní vodopád, který se dostane zpět na hladina za 1 000 let.
Je to jen, další součást koloběhu planety. Odtékání vody z Antarktidy, žene vodu zpět k rovníkům. Stabilní proud, chladné, slané tekutiny se přesouvá na sever. Tyto proudy, ochlazují oceány a tím vytváří dokonalý systém, proti přehřátí planety. Proudy, dokonce řídí roční období, počasí, jak na zemi, tak v moři. Proudy, které se ochlazují přivádí podzim, zimu. Proudy, které se oteplují přivádí jaro, léto. Tím, ale cesta studeného slaného roztoku z Antarktidy nekončí, podporuje i proces, který je podstatný, pro všechen život na Zemi.
Tam, kde se potkává oheň s vodou, koloběh vody a horké roztavené jádro. Planeta, není pevná kamenná koule, ale spíše tekuté jádro s chladnou krustou na povrchu. Radioaktivním rozpadem zemského jádra, se posunuje roztavený kámen, který neustále cirkuluje, pod povrchem Země a v podobě láv vyvěrá na povrch. Právě tato láva, která se dostává ven přes zemskou kůru, poskytuje základní prvky, potřebné k životu. Láva s podmořských trhlin, se probublá s plyny na povrch, kde se smísí se slaným roztokem z Antarktidy. Horké minerály, které láva obsahuje se v této vodě rozpustí a smíchají s kyslíkem, který slaný proud s sebou přinesl. Tak, vznikají velice důležité živiny, které hydrotermálními průduchy se dostávají k povrchu hladiny.
Ohromná skupina živočišných druhů se hromadně shlukuje na těchto vyživovaných místech a krmí se tímto koktejlem, je to jejich přirozený a k přežití potřebný jev. Zde začíná potravní řetězec, končící rybářem, který přesně zná místa a časy těchto procesů. Živin, je takové množství, že stačí zasytit všechny strávníky a ještě stihne putovat dál oceánem, až jsou nakonec vyplaveny na hladiny. Poblíž Peru v bohatých rybářských oblastech, kam proudy přináší velké množství živin, se hojně vyskytuje fytoplankton, pro který jsou tyto živiny hlavní potravou. Mikroskopické, jednobuněčné organismy, využívají tyto živinami bohaté vody a sluneční paprsky-světlo k svému vývoji, ale i přežití. Miliardy organismů vytváří krásné nazelenalé, mořské koberce, které jsou základem potravního řetězce, který přenáší minerály Země, přímo k miliardám tun, živých organismů v oceánech. Za 24 hodin, plankton, kterým se nikdo nenakrmil, padá na dno oceánů. Nese s sebou uhlík a minerály a pokryje hladinu, až do hloubky jednoho kilometru. Za tisíc let se znova vynoří, aby mohl pokračovat v koloběhu. Dokonce vyživuje i amazonský deštný prales. Nic z tohoto organismu, moudrá příroda, nenechala náhodě, vše zpracovala a využila.
Zemské procesy pracují různě. Počasí se formuje rychle. Minerály, které se stávají nutnou živinou, prochází tisíciletým procesem. Pomalé a rychlé cykly jsou však dokonale provázané. Poušť Sahara v Africe, byla kdysi svěží, zelenou oázou, ale i dnes hraje klíčovou roly v koloběhu života na Zemi. Sahara je prastarým vnitrozemským dnem moře, které vyschlo. Písek, který Saharu pokrývá je miliony let starým planktonem. Jeho živiny, zůstávají nadále důležité, pro život všech organismů, ale i pro život amazonského pralesa v Jižní Americe, vzdálené zhruba 8 tisíc kilometrů. Jeden kontinent, spolupracuje se systémem, tisíce kilometrů vzdáleného a mořem dělícího, systémem pralesa. Suchá a vyprahlá Sahara, dává živiny celé Amazonii. Nic, není na Zemi náhodné a zbytečné. Znovuzrození. Šupinka pravěkého planktonu se rozpadne na prášek, který vítr odnese. Oblak prachu se tvoří, ve stejný čas, ve stejný den a na stejném místě a zvedá se téměř na minutu přesně. Obrovská písečná bouře je několik stovek kilometrů široká a sto pater vysoká. Tento zemský prachový závoj, tvořený z prastarého planktonu, nyní putuje napříč Afrikou a přes Atlantik. Přes 50 tisíc tun prachu se denně přenese nad Amazonii, kde se spojí s mraky a spadne v podobě deště na prales. Minerály se rozpustí a prales dostává své, tolik potřebné živiny. To, co kdysi, bývalo planktonem v moři, a bylo závislé na živinách z mořských proudů, láv země a slaného roztoku z Antarktidy, nyní přijímá půda a kořeny rostlin na souši. Prales ožívá a vlna zeleně se opět přelévá přes celý kontinent. Je to jeden s tisíce podobných procesů, které roznáší minerály do biotopů celého světa. Amazonie je deštný prales starý 55 milionů let. Je to jeden z nejstarších žijících systémů na Zemi. Podobně jako Antarktida, nebo Sahara, hraje tento systém důležitou roli v biorytmech celé Země. Zázračný proces v přírodě, začíná v malých průduších na spodní straně listů rostlin. Během dne, přijímají listy oxid uhličitý. Uhlík mění na cukr a vytváří nestálý plyn, který nazýváme kyslík. Během celého života vypustí strom, miliony kubíků tohoto drahocenného plynu. Kyslík potřebujeme k životu naprosto všichni. Planeta Země vytvořila dokonalou přírodu s neskutečně složitým systémem. Tento systém se skládá z celé řady podsystémů, které se navzájem podporují. Jeden bez druhého nemůže fungovat. Člověk se považuje za nejinteligentnějšího tvora na Zemi, měl by tento zemský systém podporovat a chránit. Každá změna v zemském systému může být následně, pro člověka fatální.
(autorkou upravený, výtah z dokumentárního cyklu odvysílaného ČT Zázračná planeta)
Naše planeta Země, díky dokonalému systému všech cyklů, které řídí, umožnila život celé živočišné říši včetně nás. Vše je perfektně provázané a spolupracuje spolu. Při každém narušení tohoto řetězce, musí Země hledat jiné cesty. Nemusí však, již být schopná obnovit zničenou část svého systému, která navazovala na ostatní. Potom, dochází k zhroucení systému. Planeta si musí projít rekonvalescencí a vytvořit postupně nový řetězec provázaných systémů. Země si novou cestu a v podstatě i samoléčebný proces, za pár milionů let zařídí sama. Většina živočišných druhů však tyto změny není schopná akceptovat. Klimatické změny, mění přírodu a vše, co v ní doposud žilo. Život se obnoví, ale již nikdy ne v tom samém scénáři. Tak, jak se mění naše planeta, mění se i vše živé na ní.
Mnoho druhů nezvratně zmizí, ostatní jsou schopny se přizpůsobit a přežít, ale vyvíjí se dál jiným směrem. A tak, z vyspělé civilizace, zůstanou jen obrysy staveb a zdí měst, které vypovídají a jsou svědky dávných časů. Časů, které smetla vlna živelních pohrom. Oteplování, tání ledovců, zemětřesení, tsunami, střet s planetkou, nebo větším meteoritem, kataklyzma, to vše, naše Země dobře zná. Tyto pohromy jsou reálné, všichni o nich víme. Nikdo nemůže s jistotou potvrdit, jak svět vypadal před desetitisíci lety. Tak, jako nikdo nemůže potvrdit, že na Zemi nežila žádná vyspělá civilizace. Pozůstatky těchto kultur, jsou rozmístěné po celém světě. A pokud my neznáme jak, tyto stavby vznikly, a k jakému účelu, znamená to nejen, nepochopenou starodávnou technologii, ale i přiznání, že oni byli inteligentnější, než my dnes. To, ale není ostuda, je to pouze fakt, který bychom měli studovat. Místo toho je nám předkládáno, že sice archeology nalezené stavby měst, jsou trošku odlišné, ale to nic nepotvrzuje. A ti kteří nad tímto názorem kroutí hlavou, jsou považováni za konspirační teoretiky. My dnes, ale již nemusíme poslouchat názory s kterými nesouhlasíme. Informace, jsou dostupné všem a tak si každý sám za sebe, může lehce vytvořit svůj úsudek k tématu, které jej zajímá. Je to pouze na nás, ten kdo chce vědět více a zajímá se, více se dozví a naopak.
Tak, jako člověk má neskutečně složitou například DNA, tak obdobně i Země má svou DNA, složitou a navzájem provázanou sestavu systémů. Stará zaniklá lidská sídliště, Země recykluje, zanese zeminou a semeny rostlin, které dokonale tyto pozůstatky pochovají a ukryjí. Moře pracuje obdobně, potopená města zanese kalem a sedimenty. Země se tak v podstatě léčí a vytváří nová čistá místa s životem. Dochází tak k dokonalému koloběhu a obnově.