Civilizace, je pojem označující úroveň duchovního a materiálního pokroku lidstva. Pokrok a vývoj lidstva je přirozeným jevem, tak jako samotný, zánik civilizace. Přežijí jen ti nejsilnější a nejodolnější, ostatní se přizpůsobí, nebo zahynou. V živočišné říši je to obdobné, jen tito živočichové, mezi sebou neválčí a nezabíjí se bez smyslu. I když, je člověk nejinteligentnějším tvorem této planety, při globálních kataklyzmatech zahyne stejně, jako vše na nižší živočišné úrovni, protože tyto pohromy, bývají neslučitelné se životem.
Naše planeta pulsuje ve svém rytmu, tisíce let téměř beze změn. Její stabilitu, však lehce rozhodí například střet s jinou planetkou, meteoritem, nebo sama planeta, se svým žhavým jádrem, tu a tam vypustí vše, co již nemůže udržet uvnitř. Pro, Zemi je to důležitý koloběh i když, to odstartuje, celý řetězec globálních živelních katastrof, které jednou pro vždy, mění dosavadní způsob bytí, na této planetě. Celé kontinenty, mizí, nebo se sráží, pod vodou i na souši a tvoří, zde nová pohoří a pevniny, ostrovy i moře, zátoky a zálivy. To vše vytváří, nový ráz budoucí krajiny, která čeká na své obyvatele a osídlení. Razantně se, při těchto globálních změnách, mění klima a je narušen potravní řetězec, což způsobuje vyhynutí, mnoha druhů všeho, živého ve fauně i flóře. Kde, byla souš jsou nyní moře a naopak. Mnoho živého, mizí v nenávratnu, aby udělalo cestu, novému životu.
Inteligentní forma života, se postupně přizpůsobí a adaptuje. Období rekonvalescence Země, je zdlouhavý proces, který může trvat i staletí. Civilizace, které pohromy zastihly nepřipravené, mizí navždy v útrobách Země i z historických dějin, naší planety. Naopak ti, co na pohromu, byli schopni, nějak reagovat a částečně se přesunout na jiná místa, své civilizace sice, již nemuseli nikdy obnovit, ale zanechali velice významné záznamy o svých kulturách. Tyto pozůstatky, člověk nalézá a žasne, nad vyspělou technologii, jakou naši předci disponovali. Dnes, jsme schopni rozluštit, mnohé záhady a dostáváme se opravdu, do hodně pradávné doby o které víme velmi málo.
To, že my neznáme minulost, neznamená, že žádná nebyla! Archeologické nálezy, tento názor jen potvrzují. Stále častěji, po celém světě, nacházíme nové a nové lokality pradávných sídlišt´, měst, přístavů, megalitických chrámů a podzemních měst. Staveb, kterým nerozumíme a nechápeme, jejich vznik a realizaci. Kvádry ohromných rozměrů a hmotnosti, které jsou součástí, těchto staveb a zároveň, nereálnost výstavby v tak vzdálené době s předpokládanou, výbavou nástrojů a vzděláním dělníků. Někdo, ale tyto stavby musel vyprojektovat a postavit, pro někoho, na obdobné úrovni. U mnoha nálezů pradávných staveb, doposud nechápeme, ani smysl, účel a již vůbec ne, technologie. To potvrzuje, velice vyspělé myšlení bytostí, které, tato města a chrámy vytesané do skal, obývaly. Je vědecky potvrzeno, že nálezy jsou datovány tisíce let zpětně, mnohem dále než nám je předkládán vznik, prvních vyvíjejících se civilizací. A i když je důkazů nespočetně, historici stále své mínění o vzniku světa nemění a celé generace, učíme své děti milný a v podstatě pouze, předpokládaný vznik, nejen kulturních civilizací, ale i celého světa. Dnešní doba se považuje za velice vyspělou a právem. Lidé mají úžasné technologie, kterými již mohou velmi kvalitně prozkoumat lokality i nalezené předměty a s přesností určit, původ a vznik. 21. století bude století objevů a historických změn. Je paradoxem, že na jednu stranu pokrok lidstva se dostal, tak daleko, že jsme schopni osídlovat planety v naší Sluneční soustavě a na druhou stranu, nejsme schopni přiznat, že i před námi, mohla na této Zemi expandovat vyspělejší civilizace, než jsme my. Historickým detektivům stále důkazy nestačí a místo, abychom historii zkoumali a učili se z ní, ignorujeme ji a chyby našich předků opakujeme dokola. Potom, tedy nejsme, ani zdaleka, tak vyspělá civilizace, jek se o sobě domníváme.